7.9.2021
Prošli jste se poslední dobou po lese? Záplava sytě zelené barvy, vůně pryskyřice, praskání drobných větviček pod nohama. Ostrůvky kvetoucích bylin a mokře voňavého mechu. Možná nějaké houby, jedlé, i ty krásné, ale nejedlé. A kolik vodovodních kohoutků jste tam potkali? Ne. Nemyslím nově objevenou černou skládku. Myslím tu klasickou vodovodní baterii, ze které otočením pustíte pitnou vodu.Nepotkali? Ani já ne. Ale úředníci ministerstva zdravotnictví a hygienických stanic mají asi jinou zkušenost. Aby lesní MŠ mohly vydávat dětem obědy a svačinky, začaly po nich požadovat přípojku na vodovodní řad.
Je jedno, že související vyhlášky, třeba rovnou ta o hygienických požadavcích na provoz zařízení pro děti (410/2005 Sb.), výslovně počítá s možností dovážet pitnou vodu v barelech. I evropská legislativa používá termín “zajištění pitné vody”. Hlavně, když bude kvalitní, pitná.
Český úředník je však neoblomný a vodovodní baterii v lese prostě chce. Vždyť jde o děti. Co na tom, že i kdyby se povedlo vodovodní přípojku do lesa vyjednat (je to stavba, takže jednání se stavebním úřadem, městem kvůli změně územního plánu, lesáky…..), v zimě by stejně nešla používat, v jurtě, teepee nebo maringotce prostě zamrzne a praskne. Ale to jsou jen zákony a je to jen logika.
A tak naše práce, která po letech vyústila v novelu školského zákona, zavádějící termín výdejna lesní MŠ a novelu vyhlášky o školním stravování, která říká, že výdej jídla ve výdejně lesní MŠ je součástí školního stravování, prozatím končí u surrealistického obrazu vodovodního kohoutku na lesním paloučku.
Magda Kvítková