7.9.2023
V polovině se nestalo nic. Nejčastější nehodou jsou drobné řezné rány.
Asociace lesních MŠ sbírá data z lesních školek a pomáhá tak přesnější představě o jejich fungování. To spočívá v celoročním učení venku. Častá otázka spojená s představou malých dětí v přírodě je jejich bezpečnost, ať už v souvislosti s počasím nebo přírodním terénem. Základní přístup, který v tzv. přírodní pedagogice lesní školky uplatňují je, že s rizikem se učíme pracovat. Toho často nedocílíme jinak, než řízeným setkáním se s rizikovou situací namísto toho, abychom se jí vyhnuli. Třeba při práci s noži.
Statistika
Mapování stavu a potřeb lesních školek letos proběhlo ve 159 organizacích, které jsou členy Asociace lesních MŠ. Úraz vyžadující lékařskou pomoc se stal ve 28 z nich. Už bylo řečeno, že lesní školky se programově rizikům nevyhýbají. S rizikem pracují tak, aby dospělí měli zmapováno, jaká rizika hrozí a jaká opatření jsou potřebná, aby se děti naučily dobrým návykům, které předchází úrazům, zraněním ale třeba i psychické nepohodě.
Proč nejsou raději uvnitř
Stojíme v kroužku s dětmi, písničkou zdravíme den a sebe navzájem. Průvodci při tom pozorně sledují, které děti jsou dnes přítomné. Budou totiž počítat děti během dne v lese mnohokrát. Leckomu už při této představě naskakuje husí kůže a říká si, proč nejsou raději s dětmi za plotem, nebo rovnou uvnitř. Důvodů je mnoho, jedním z nich je velký učební přínos situací, které nejsou pohodlné. Pohybovat se bezpečně v místě, kde děti žijí, je cenná dovednost. V době častého dovážení dětí autem z místa na místo a neustálého dohledu dospělých nad dětmi může být pro děti obtížné osvojit si dobré návyky, jak se v prostoru orientovat, jak se pohybovat po cestách nebo jak se chovat v nepředvídané situaci venku.
Jdeme dál. Jsme na našem oblíbeném místě v lese. Počasí nám obvykle dost jasně vymezí, kam půjdeme. V létě jdeme rádi k vodě (a stejně tak když prší a děti jsou celé v nepromokavém oblečení), za větrného počasí jsme raději mimo staré stromy na louce nebo závětří skal. Každé takové místo je zdrojem rizik. Pedagogové je mají předem vyhodnocená. Zlomenina – druhé nejčastější zranění vyžadující lékařskou pomoc – se stala v celkem sedmi ze 159 školek. Kdybychom očekávali, že bude úrazovost nulová, ven by nemohl vyrazit nikdo.
Bezpečné hranice
Začíná volná hra, do které průvodce nezasahuje, pokud nemusí. Jinými slovy drží bezpečné hranice. Děti lezou po kmenech, na stromy, běhají, tiše sedí a pozorují mravence, jak nosí břemena těžší než jsou oni sami, hrají si na oblíbené pohádkové postavy, tvoří vlastní příběhy, kde příroda dodává scénu i rekvizity. Zní to idylicky? Je to tak. A během této idylky se kdykoli může něco stát. Pedagogové (neboli průvodci) to vědí a jsou na takové situace připraveni – mají školení první pomoci, často ještě rozšířené o ošetření dítěte venku, krizové plány, lékárnu, náhradní vybavení. Jsou vždy ve dvojici, aby se v případě úrazu nebo jiné krizové situace mohl jeden průvodce plně věnovat tomu, kdo potřebuje péči, a druhý skupině ostatních dětí (to ostatně platí pro veškeré situace ve školce).
Jaký je přínos řezné rány
Práce s ostrými nástroji jako je nůž nebo pila do přírodní pedagogiky patří. Dřevo je totiž pro děti venku jedním z nejlépe dostupných materiálů, se kterým mohou tvořit nekonečnem možných způsobů. A využití nástrojů je činnost, při které děti rozvíjejí širokou škálu kompetencí. Pro průvodce to znamená, aby např. s noži sami uměli dobře zacházet a dokázali vytvořit bezpečné podmínky pro děti. Asociace lesních MŠ v tomto roce pořádá kurzy práce se dřevem a vydala knihu Slabikář práce se dřevem. Jak kniha, tak kurz začínají otázkou bezpečí. Není to tedy tak, že by děti měly volně k dispozici nástroje a "dělaly si s nimi, co chtějí". Takováto činnost vyžaduje domluvená pravidla, případně i postup práce. Děti si tedy v první řadě odnášejí zažitou zkušenost, že s ostrými nástroji nelze zacházet libovolně. K tomu se přidává radost z toho, co dokáží s pomocí dlátek, hoblíků a nožů vlastníma rukama vytvořit.
V šesti z dotazovaných lesních školek se během roku přihodila řezná rána, která vyžadovala šití. Některých z těchto školek jsme se ptali, jak se to stalo. Úraz se stal právě tím, že někdo nedodržel domluvená pravidla. Bolavou lekci si budou pamatovat všichni. Rolí Asociace lesních MŠ je informovat provozovatele lesních školek o reálných rizicích a pomáhat jim je vyhodnocovat. V přípravném týdnu, tedy posledním prázdninovém, jsme proto např. nabízeli základní webinář věnovaný technice vyhodnocování rizika. Cílem je, aby lidé, kteří doprovází děti přírodou, věděli, co je může potkat, dovedli se na to připravit a zároveň vnímali, co vše se děti právě v těchto situacích učí pro život.